Jaro II.

Fešáci

1:MEmy čekali jGaro, a zDatím přišel mrEmáz,
tak strašlivou zGimu nezDažil nikdo z nEmás,
z těžkých černých mrGaků se stDále sypal snEmíh
a vánice sGílí v porDyvech ledovEmých.
Z chGýší dřevo mizí a mDouky ubývá,
dAmo sýpek se raději už nDikdo nedívá,
zvGěř z okolních lesů nám stDála u dveří
Ama hladoví ptáci přilDétli za zvěří, a stále blEmíž.
2:Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
3:Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
*:NEměkdy ten, kdo spGěchá, se dDomů nevracEmí ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:02:23.618+00:00
Výsledky hledání: